Příkopy mezi námi aneb začalo to Czechtekkem… a taky vejci...

Pro zdravou pluralitní demokracii je potřeba rozličnost a variabilitu druhých názorů. Vše slušně. Bez invektiv. Bez agrese a s respektem vůči druhé straně. O tu jsme přišli v roce 2005 a jak k tomu došlo ?

Psal se rok 2005 a já jsem po těžkých peripetiích s matematikou konečně uhnízdil ve druhém ročníku gymnázia. Začalo se v médiích psát o jakémsi zvláštním techno či tekkno festivalu "CzechTek" a o tom, jak ho nechal čerstvý sociálnědemokratický předseda vlády rozehnat vodními děly a speciálním zásahovým kordonem policejních těžkooděnců, jejichž zásah a postup v první chvíli spíše připomínal scénu úvodního filmu Gladiátor Ridleyho Scotta, kdy šiky římských legionářů postupují v germánském tažení Marka Aurelia na sklonku jeho vlády proti posledním skupinkám barbarů. A tam to celé začalo.

Nikdo nezpochybňuje legalitu a legitimitu tohoto zásahu dle platných legislativních norem celostátních a lokálních územně samosprávných celků, nicméně celým problémem a otázkou zůstává míra. První co člověka napadlo byla Národní třída a těžkooděnci, avšak s horší výstrojí a bílými přilbami. Šlo to udělat i jinak. Dále také skutečnost, že to byla Česká strana sociálně demokratická, která přišla de facto s institutem "my máme pravdu a to je dogma, to je alfa a omega". Jiří Paroubek dokázal vytáhnout levicovou stranu 16 let po Sametové revoluci a 40 letech vlády bolševismu na neskutečných téměř 31 procent. Ale svých pět minut slávy si užil zhruba pouhý rok a půl. Z důvodu arogance. Z důvodu totální absence sebereflexe. Tento nicméně drobný fakt začal následně polarizovat českou společnost a to ne velmi dobrým směrem a formou. Doktor Richard Falbr, bývalý levicový europoslanec a odborový matador, měl pravdu, když na pražském Andělu při předvolební kampani pronesl: "Můžete přestat házet ty vejce ?, toto je fašizace společnosti jako ve 30. letech ve Výmarské republice..", ano byla. Dozajista byla. Bylo to dehonestující, bylo to potupné. Byl jsem tam osobně, protože mě zajímalo, jak celá napjatá situace ohledně voleb bude probíhat a sám jsem odcházel se žloutkem na rameni, protože proletělo tolik vajíček, co za celý týden slepice snesou v drůbežárně. Nicméně je na druhou stranu pochopitelné, že tato averze a v některých krajních případech i nenávist, vyrostla na aroganci moci a pocitu české levice. "Bude li-třeba s komunisty, tak s komunisty, když spadnou marťani, tak i s nimi..."... nevím co by na to panu inženýru Paroubkovi odpověděl Marťan Matt Damon.... 

A posuneme se dál. Píše se rok 2009. Marťani odnikud nespadli a jediné co nakonec spadlo, byla česká exekutiva v tom nejdůležitějším období, kdy jsme dostali jedinečnou možnost Unii a světu ukázat, že jsme sice postkomunistická země, bývalý satelit, ale že jsme prošli určitou formou katarze, poučili se a ekonomická a politická stabilita u nás v malé české kotlině jen vzkvétá. A jak řekl Václav Havel... Naše země nevzkvétá. Nicméně pointa je v tom, že došlo k dalšímu rozevření politických (a vzhledem i k ekonomické depresi okolo roku 2008) sociálních nůžek, kdy se jedna strana druhé a opačně snažila vnutit svou subjektivní pravdu ("ano, super, že jsme Topola strhli za každou cenu" x "Ježiš, to je nezodpovědná ostuda před celou Unií i světem")....

Poté přišlo takové zvláštní a divné intermezzo, kdy samozřejmě docházelo k určitých větším či menším excesům, jako například palácovému převratu či puči státních zástupců vůči vládě Petra Nečase (toto prosím nebrat jako můj názor, pouze se mi líbil tento termín) a jiné drobné nepodstatné marginality. Během těchto dní, kdesi daleko za sedmero řekami a kopci Českomoravské vrchoviny jistý postarší muž v Novém Veselí objímajíc stromy spřádal plány na akci návratu ve stylu "Impérium vrací úder" a jak tento národ ještě více rozeštvat.

Přišel rok 2013 a tento běh nenávisti už nebyl klus, ale stal se z něj přímo sprint ve stylu Foresta Gumpa za svou Jenny. Prezident republiky národ, tak jak sliboval, nespojil. Žádných spodních 10 milionů. Na hloupých nesmyslných a plytkých poznámkách o zemanech a knížatech od roku 2013 permanentně zasévá do duše tohoto národa zášť a určitou formu sociální schizofrenie a nenávisti, kdy už si nedáme jen tak "do huby cinknutí pěstí v hospodě", ale jsme doslova stimulování k tomu úplně se zničit a symbolicky ušlapat. Tomuto nepomohla ani druhá volba prezidenta republiky a bezdioptrické brýle profesora Drahoše, ani hokej ve světle například posledního aktuálního mistrovství světa v tomto nádherném sportu (jo - už cca. 15 let to jde od 10 k 5, spíše k nule), a už vůbec ne dva roky covidové karantény, náhubků a co teprve pomyslná třešnička na dortu ? Válka na Ukrajině, migrace, propady ekonomiky, zdražování energetiky a zadlužení státního rozpočtu minimálně na pár let. ne-li víc. Určitě víc.

Ale já jsem idealista a ty, kteří se mnou nesouhlasí respektuji. Počastují mě, ano. Počítám s tím. Ale pořád věřím, že se nám tady tyto příkopy mezi námi jednou podaří zakopat. Zn. A ideálně co nejdřív. Už je pět minut po dvanácté.